Pšenice je největší potravinový mýtus

Pšenice je největší potravinový mýtus.

Mnozí z nás se trápíme nevzhledným nafouklým břichem. Kily navíc a máme výčitky, že se málo hýbeme. Nesportujeme a tiše si tloustneme.

Není to tak zcela úplně naše chyba. Je to tím, že jsme následovali rady o jídle od různých „odborníků“. Tyto rady nás dostaly tam, kde jsme dnes. Nafouklí, tlustí, ovládaní chutěmi, nad nimiž jsme ztratili kontrolu. Tyto chutě nás sevřely do závislostí, o kterých nic netušíme.

Ale pojďme zpět na začátek.

Lékař, kardiolog, který chtěl pomoci svým obézním pacientům, se sklony k cukrovce, snížit krevní cukr. Vypracoval tedy dietu, která byla prosta cukru. Ovšem nic významného se neudálo. Krevní cukr byl u pacientů stále na vysoké úrovni. Následně Se zamyslel nad tím, co jíme nejvíce, kromě cukru? Pšenici – výrobky z pšenice. Navrhl tedy jídelníček skládající se z potravin, s nízkým GI, který neobsahovat pšenici. Letáček, který vytvořil, dával svým pacientům, aby se těmito radami řídili. Když přišli pacienti na kontrolu, mnozí byli štíhlejší až o 20kg! A co víc! Krevní cukr mnohým klesl natolik, že se z nich stali nediabetici – tedy se uzdravili! Jeho první objev tedy byl, že je možné cukrovku druhého typu vyléčit, nejen ji udržet pod kontrolou.

A další skvělé „vedlejší“ účinky tohoto dietologického doporučení byly:

2. 1. zmizel kyselý reflux, symptom periodických křečí a průjem z podrážděných střev

1. 1. pacienti se lépe soustředili, měli více energie a pochvalovali si hluboký a kvalitní spánek

1. 1. polevily artritické bolesti

1. 1. zlepšila se jim pleť, zmizely ekzémy a astma se zlepšilo nebo úplně zmizelo

1. 1. sportovci měli lepší výsledky

Když toto viděl, rozhodl se prozkoumat tuto plodinu více do hloubky. Protože mu nebylo jasné, co se stalo s plodinou, která nás mnoho let držela při životě a přišlo mu přinejmenším velmi podezřelé, že by se tato plodina jen tak obrátila proti nám.

Vlastním výzkumem přišel na několik důležitých věcí. Odhalil největší potravinový mýtus.

Pšenice. Největší potravinový mýtus.

V první řadě – pšenice, která nás živila ještě před sto lety byla úplně jiná než ta dnešní pšenice. Od dob Faraonů až po světovou válku se pšenice změnila jen dvakrát a to z jednozrnky na dvouzrnku a posléze na trojzrnku – triticum. Tak to bylo až do války. Po válce se řešila otázka hladomoru, vznikl institut pro úpravu kukuřice a pšenice a tady to vzniklo. Úmysl byl více než šlechetný. Ovšem za posledních 50 let, se tyto plodiny pod rukama zemědělských inženýrů změnily k nepoznání. Vzniklo až 25 000 variant pšenice aniž by se zkoumalo, /krom toho, jak odolná a výnosná která varianta je/ jaký má vliv na zažívání a výživu člověka. Pochopitelně se tyto varianty dají patentovat a tím pádem nesou zisk majitelům patentů.

Dnes na polích roste pšenice, která je odolná vůči chorobám, dává 10x větší výnos než pšenice původní. Potraviny, které se z ní vyrábí se mnohem lépe zpracovávají, kynou, hnětou, pečou a vytvářejí závislé konzumenty. Místo toho, aby řešila světový hladomor, zvyšuje zisky firmám vyrábějícím tyto potraviny. Při všem tom křížení se zapomnělo hledět na podstatnou věc – na zdraví člověka.

 

Pšenice. Největší potravinový mýtus.

Z pšenice se stal SUPERSACHARID, který má na zdraví člověka úplně jiný vliv než její původní varianta. Má mnohem méně bílkovin a sacharidy se změnily k nepoznání. Jedná se stále o komplexní sacharid, ale s jinými vlastnostmi. Šlechtění pšenice přineslo zlepšení v tom, že se těsto lépe zpracovává, hněte, upravuje, peče. Tím je tedy prospěšná pro výrobce potravin.

Zhoršení přineslo v tom, že za prvé: sacharidy, které obsahuje, jsou vyplavovány do krve mnohem rychleji než rafinovaný cukr. Tím se velmi významnou měrou podílí na hyperglykemii a hypoglykemii a tudíž nám v těle kolísá hladina inzulínu jako na horské dráze. Následuje až inzulínová rezistence a cukrovka, srdeční choroby, obezita, rakovina…nemoci spojené s metabolickým syndromem.

Za druhé: na geneticky pozměněný lepek reaguje naše tělo zánětem střeva, alergií, celiakií…

Za třetí: na látku, obsaženou v lepku – na gliadin, reaguje naše tělo vyplavením látky jménem zonulin, která způsobí uvolnění buněčných vazeb v tenkém střevě – tedy střevo se stane propustné nejen pro živiny žádoucí, ale také pro proteiny, které do těla nepatří. Když se stane, že do krevního řečiště unikne takový protein, zaútočí na něj náš imunitní systém a zlikviduje ho vytvořením antigenů. Může se ovšem stát, že tento protein je podobný našim buňkám a potom může náš vlastní imunitní systém zaútočit na naše buňky. Například, když se toto stane s proteinem mléka – kaseinem, může se stát, že antigeny zaútočí na naše beta buňky, zlikvidují je a následně nejsme schopni vytvářet inzulín a onemocníme cukrovkou prvního typu. Antigeny se ukládají v dalších tkáních a vytvářejí zánět. Ten se může stát živnou půdou pro rakovinu.

Za čtvrté: při trávení pšenice vznikají podobné sloučeniny, jako morfin. Jsou to pšeničné opioidní peptidy, tzv. exorfiny. Tyto pronikají do mozku a tam se váží na ty receptory, jako opiáty. To vyvolává slastný pocit a vytváří závislost na pšenici. Pšenice se tak stává stimulantem chuti.

Pšenice nám může diktovat

Podle výzkumů nám může pšenice diktovat výběr jídla a množství kalorií, které sníme. Může ovládat naše myšlenky a chování. Řada z nás, když vysadí pšenici, má po pár dnech abstinenční příznaky, jako kdybychom vysadili drogu. Může být podráždění, nesoustředit se, můžeme být v depresi a můžeme mít pocit, že nedokážeme fungovat.

Obvyklé doporučení výživových specialistů je, abychom vyřadili jednoduché cukry a nahradili je komplexními sacharidy. Sacharidy v pšenici jsou komplexní. Ovšem jsou úplně jiné než ty v původní pšenici a jiné než ty v zrnech jiných obilovin, které nebyly tolik šlechtěny a geneticky upravovány. Mají mnohem horší účinky než rafinovaný cukr. Inzulínová „horská dráha“ způsobuje podráždění, únavu, nekvalitní spánek a k tomu nezvladatelný hlad. K nezvladatelnému hladu přidejte opiovou – chuťovou stimulaci mozku na exorfiny a už se snad nedivíme, proč lidé tloustnou.

Pšenice je supersacharid

Pšenice se tedy během posledních 50 let změnila na výjimečnou plodinu. Na psychotropní potravinu. Je to supersacharid, horší než cukr a to ještě s účinkem na naši centrální nervovou soustavu. Svým modifikovaným klíčem otvírá zámky mnoha dveří a vpouští nám do těla látky, které tam nemají co dělat.

Vyzkoušejte po dobu 5 týdnů vynechat pšenici a mléko a uvidíte, jaké zázraky se budou s vaším tělem dít. Budete překvapení. Bezlepková dieta vás však nespasí. Pšeničná mouka je nahrazována škroby, jejich modifikace z nich dělá stejně nebezpečné potraviny, jako je pšenice. Mají vysoké GI a dokáží se stejně tak podílet na tvorbě metabolického syndromu a jiných chorob s ním spojených.

Nahraďte pšenici

Nahraďte pšenici obilovinami, které nejsou zničení šlechtěním. Rýží, pohankou, prosem, laskavcem, ovšem, žitem, quinoou…náš jídelníček může být chutný a pestrý i bez pšenice.

A na zázrak jménem zdraví, potom nemusíme dlouho čekat.

P.S. když budete k tomuto článku hledat další informace, určitě narazíte na jiné články, které budou tyto informace bagatelizovat, vyvracet apod. Položte si, prosím, otázku: „Komu prospěje, když se tyto informace nedostanou mezi širokou veřejnost. Kdo vydělává na tom, že tato potravina má takový vliv na lidské zdraví, jaký má. Namísto tomu, aby se lidé dozvěděli, jak si poškozují zdraví a jak to můžou změnit.“ Detoxikace je možnou variantou. Může být podpořená doplňkem stravy jménem Chlorofil

Zdroje: W.Davis, MD: Život bez pšenice, nakladatelství JOTA 2013, www.glycemicindex.com, Drago S., El Asmar R., Di Pierro A. et al., Gliadin, zonulin a střevní výstelky. Scand J Gastroenterol 2006; A.Denman „Nature and Diagnosis of Food Allergy“ , Proc Nutr Soc 38 (1979); H.Stanford, „Imunologic Studies in Cow´s Milk – Induced Pulmoary Hemo – siderosis“, Pediat Res 11(1977); J.Gerrard, Food Allergy – New Perspectives, Springffield: Charles C. Thomas (1980); Zioudrou C., Streaty R. A., Klee W. A. Opiodní peptidy odvozené z proteinů ve stravě. Exirfiny. J.Bio 1 Chem 1979, 10.duben; Cohen M.R., Cohen R.M., Pickar D., Murphy D.L. Naloxon omezuje příjem potravy u lidí. Psychosomatic Med 1985, březen/duben; Drewnowski A., Krahn D. D., Demitrack M. A. et al., Naloxon, blokátor opiátů, snižuje konzumaci sladkých tučných jídel u obézních i štíhlých žen, které se pravidelně přejídají. Am J Clin Nutr 1995