Cítíme se zahlceni. Stále častěji se přistihujeme u toho, že jdeme něco udělat a cestou máme tolik vyrušení, že když dokončujeme činnost, uvědomíme si, že to vlastně není TA činnost, kterou jsme šli původně dělat. To je naše zahlceni. Vnímáme mnoho vjemů. Nedokážeme se soustředit. Nedokážeme některé vjemy vyhodnotit jako nepodstatné, pro nás nepotřebné. A proč jsme zahlceni? Nechceme přece být zahlceni.
Reklama nás zahlcuje
To nás naučila společnost. To ONI. Před 40 lety nebylo myslitelné, že by se uprostřed filmu objevila reklama. Před 30 lety nebylo možné, aby se reklama objevila uprostřed pohádky a před 20 lety jsme nevěřili tomu, že by naše chování mohlo být ovlivňováno zvenku, NĚKÝM, komu záleží na našich nákupních zvyklostech. Někým, kdo nás ovládá pomocí podprahové reklamy a dalších moderních nástrojů.
Čemu věřím?
Jak se dnes máme svobodně rozhodnout, když nevíme, čemu můžeme věřit. Nevíme, kdo to s námi myslí „dobře“.
Stále věříme, že všichni lékaři přece složili slib, že nebudou škodit, že budou pomáhat lidem. Jak je tedy možné, že mnoho z nich dokáže s klidem předepisovat léky, o kterých ví pramálo, jen proto, že jim firma, která léky vyrábí, zaplatí „stáž“ v Karibiku a možná nejen to. Jak je tohle možné? Možná, že je to způsobeno tím, že lékařské fakulty financují farmaceutické firmy, které se pochopitelně velmi výrazně podílejí i na tvorbě osnov. Takže jsou lékaři produkováni vlastně těmito farmakofirmami, aby následně pouze diagnostikovali a předepisovali. Neuzdravovali, ale léčili, léčili, léčili…
Jak je možné, že kromě sportovního lékařství, se nevěnuje pozornost výživě? Ostatní obory mají jen pár hodin obecných přednášek. Pak je pochopitelné, že diabetolog poradí svému pacientovi, aby nejedl sladké ovoce, protože obsahuje velké množství cukru…/ovocný cukr v přirozené formě – fruktóza – patří mezi ketózy a není třeba inzulínu pro jeho zpracování/…pro příklad.
Já věřím, že v tom není úmysl. Jen neznalost. Protože se v osnovách věnuje mnoho času diagnostice a určování, který lék na co předepsat, že prosté fungování organismu zdá se být podružné. Proto následně, když chce lékař doporučit něco, krom předepsání léků, neví, co by vlastně doporučit měl. Chybí mu znalosti. A to říkám s veškerým respektem k lékařům. Mnozí skutečně chtějí lidem pomoci.
Převzít zodpovědnost
Dokážeme si my lidé uvědomit, že bychom neměli své zdraví lehkovážně vkládat do rukou jiných lidí? Jdeme k lékaři, aby nás uzdravil. Nejsme to však my sami, kdo bychom měli dokázat uzdravit svoje tělo? Je to naše zodpovědnost. Nikomu jinému by na nás nemělo záležet víc, než nám samotným! A s touto zodpovědností bychom měli přistupovat ke všemu, co děláme.
Jak se po ránu díváme na svět. Jsme naštvaní nebo je nám dobře? Co jako první po probuzení zachytí náš pohled a urve si naši pozornost?
Ti z nás, kteří jako první mohou vidět milého člověka, nám blízkého, mají velké štěstí. Možná se podívají do postýlky, kde ještě v klidu dřímá jejich dítě. Nebo se podívají ven z okna a vidí krásný den, možná deštivý, možná zamračený. Třeba mají možnost se dívat na milé zvířátko, které se probouzí. A teď si vybavte ten pocit. Jak se cítíte? Jak se obvykle cítíte? Je vaším obvyklým pocitem spíš stres nebo spokojenost? Je to spíš strach z toho, co bude dál nebo vděčnost za dny, které jste prožili spokojení a šťastní? Věřte nebo nevěřte, tady začíná a končí naše zdraví. Pocity, emoce, které prožíváme, jsou zodpovědné za naše zdraví. Psychosomatika. Lékařská věda, která to dokáže vysvětlit. Dnes už i změřit. A je na nás, jak s tím naložíme dál.
Rozhodnout se pro štěstí
Obvykle postačí se trochu ohlédnout. Bolí vás hlava? Naše babičky říkaly: „Má toho plnou hlavu.“ Nebo vás bolí koleno a rčení k tomu? „Lámal to přes koleno.“ Bolí vás záda? „Hodně si toho naložil“ Mohli bychom pokračovat dlouho řadou pořekadel či rčení. Všechny mají své opodstatnění právě ve svých prvotních emocích a následně nemocích. Tak snadné to je. Přestaňme si dál komplikovat život a ničit zdraví. Zamysleme se nad tím, co nás trápí. Zjistěme, jaká emoce se k tomu váže a následně změnit úhel pohledu na danou situaci. Tím se změní emoce a pak už stačí jen „doléčit“ nemoc 🙂
Nastínila jsem to velice jednoduše a vypadá to snadně. Ono to také snadné je. Jen ten první krok bývá složitý a těžký. My nejsme zvyklí přebírat za sebe odpovědnost. Neumíme si často sami vybrat, co vlastně chceme a jak by měl náš příběh pokračovat. Zůstáváme v nefunkčních vztazích, které nás ničí, zůstáváme v zaměstnání, které nás nenaplňuje a frustruje a nedokážeme se těchto „jistot“ pustit. I když to dávno jistoty nejsou. Jistoty totiž neexistují. To jen my jsme uvěřili, že něco takového je.
Chceš si udělat pořádek ve své hlavě? Nebo chceš doopravdy řešit svoje pocity, které se můžou promítnout do tvé postavy a tvého zdraví? Nevíš o tom? Když jsi ve stresu, tvoje tělo vyplavuje hormon kortizol a ten zařídí, že tělo nepustí tuk. Proto jsem připravila prostor, ve kterém díky mentálnímu nastavení, technikám a podpoře, nejen změníš pohled na sebe a na svět, ale dokonce můžeš ztratit i pár kilo. Do Zóny zázraků se dostaneš tudy👈